Zájem o hliněné stavební materiály v posledních letech roste, a to u laiků i odborníků. Obrátili jsme se proto s dotazy na toto téma na doc. Ing. Ivanu Žabičkovou, Csc. Vedle toho, že přednáší na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně, je také předsedkyní Sdružení hliněného stavitelství.
Proč hliněné omítky do paneláků?
Dají se nanášet prakticky na jakýkoliv materiál. Můžete je aplikovat na cihly, na beton, na hliněnou stěnu, na slaměnou stěnu i na sádrokarton. Obzvláště vhodné jsou hliněné omítky do paneláků.
Domy z betonových panelů mají totiž pouze tenký nátěr přímo na panelech. Při jakémkoliv výkyvu vlhkosti a množství páry pak dochází k tvrdým nárazům přímo na povrch panelů, kde se vlhkost sráží. Naopak hliněná omítka do sebe vlhkost vstřebá a vrací se zpožděním zpět do interiéru. Díky tomu zde vzniká stálé příznivé tepelně vlhkostní mikroklima.
Kolik domů z hliněných cihel u nás vlastně je?
Na to je velmi obtížné odpovědět z jednoho prostého důvodu: pokud je dům udržovaný a má omítky, například vápenné nebo břízolitové, tak to na první pohled nepoznáte. Takže se často stává, že procházíte kolem velkého množství hliněných domů, aniž byste věděli, že jsou z hlíny. Dozvíte se to až ve chvíli, kdy se lidé o dům přestanou starat, omítka začne opadávat a hlína se objeví. Lidé pak sprásknou ruce a řeknou no vidíte, další hliněný dům, taky to podle toho vypadá. Přitom netuší, že ten krásný dům vedle je z hlíny postaven také.
Tak jinak: jaká je historie hliněného stavitelství u nás?
Historie hliněných stavebních materiálů sahá od starověké Babylonie po Mexiko: hlína se používala jak pro stavbu královských paláců, tak pro příbytky chudiny. U nás se stavělo převážně ze dřeva.
Zlom nastal v období velkých požárů, kdy Marie Terezie nakázala, že dřevěné domy musí být obalené hlínou. To se dělalo tak, že se do domů zavrtávaly dřevěné kolíky, říkalo se tomu ježkování, a roubenky se pokrývaly osmicentimetrovou vrstvou hlíny. Dodnes se jim říká domy "v kožuchu". Tehdy začal rozkvět hlíny jako stavebního materiálu. Ten ale skončil po roce 1858, kdy berlínský stavitel Friedrich Hoffmann vynalezl kruhovou pec pro nepřetržitý výpal cihel. Do té doby se musely stavět milíře, čekat, až cihly vychladnou, a pak postavit milíř nový. Díky vynálezu kruhové pece šla cena pálených cihel prudce dolů a cihly se staly dostupné pro chudší vrstvy obyvatelstva. Cihlářský průmysl navíc počátkem dvacátého století prosadil zákaz používání hliněných nepálených cihel, a tak se zbavil masivní konkurence. Ve dvacátém století se také začaly tvořit normy pro stavební materiály a hlína z tohoto zkoumání úplně vypadla.
Napsala: MAZ
Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/
