Keramika se na venkovní stěny připevňuje dvěma způsoby. Tradiční mokrý způsob (lepení) je poměrně náročný a u nás se využívá spíše pro obkládání částí přízemí nebo předsazených konstrukcí.
Suchý proces kladení obkladu je účinnější a je založen na kotvení obkladu do podkladu pomocí kotev nebo roštů, případně jejich kombinací. Výhoda montovaných keramických obkladů není jen v tom, že jejich pomocí lze eliminovat rozdílné tvarové změny v konstrukci obvodového pláště. Velkým přínosem je i to, že vytvořením odvětrávací vzduchové mezery se zajistí vhodný vlhkostní režim v obvodové konstrukci a použitím dekorativních předsazených prvků se zlepší ochrana objektu před slunečním zářením. Zatímco realizace horizontálních venkovních ploch je příležitost i pro šikovné kutily, obklad fasády bychom měli svěřit odborníkům.
Na rozdíl od keramiky používané ve vytápěných prostorech musí být venkovní keramická dlažba i obklady mrazuvzdorné, a to záleží na stupni slinutí.
Materiál splňující tento požadavek by měl mít nasákavost nižší než 0,5 %. Další nezbytnou vlastností venkovní dlažby je protiskluznost.Tam, kde nebyl splněn tento požadavek, vzniká na mokrém povrchu hladká, a tedy i nebezpečná plocha, kterou mráz promění v dokonalou, avšak nežádoucí klouzačku.
Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/
